1. Co to je orální historie?
Orální historie je způsob výzkumu, který zaznamenává (ve zvukových, ale i ve vizuálních formátech) originální osobní zkušenosti a vzpomínky lidí, jejichž svědectví uchovává pro další využití.

Oproti obecně využívanému svědectví psaných výpovědí a záznamů se liší svým subjektivním laděním, v němž dějiny nejsou pouze sledem odtažitých neosobních událostí, ale velmi živou a konkrétní vzpomínkou.

2. Jaký má orální historie úkol?
Úkolem orální historie je uchování nejen svědectví lidí, kteří prožili svou dobu jako současníci obecně známých historických událostí, ale svých vlastních příběhů. Novou dimenzí orální historie je tím pádem důraz i na rozměr lokální a rodinný.

Orální historie nabízí svou snahou po nemanipulované výpovědi obraz dějin velkých, ale i malých, aspektů dějin známých, ale i skrytých.

3. Kdo byli předchůdci orální historie?
Metodu, kterou dnes nazýváme orální historie, používali již dříve osobnosti, které stály u počátku světové historiografie: Hérodotos a Thúkýdidés, Ibn Chaldún, ale i Ling Meng-čchu zaznamenávali neobvyklé a často výjimečné výpovědí „svědků hodných důvěry“.

Renesance orálních výpovědí, které byly v průběhu 17. století benediktýny a později v 18. století historickými pozitivisty (tzv. pozitivistická škola) považovány za nevědecké, nastala po 2. světové válce ve Spojených státech amerických.

4. Kdo je zakladatelem moderní orální historie?
Otcem moderní orální historie se stal americký novinář Allan NEVINS, který již před válkou usiloval o sběr svědectví současníků v písemné, ale i orální podobě, v roce 1948 založil Columbia Oral History Office, který později sloužil jako vzor dalším institucím. O dvacet let později stál na čele The American Oral History Association, která sdružovala na tisícovku takových organizací. Počátkem 70. let vznikla při chicagské univerzitě The Oral History Review.

V Evropě hrála v rozvoji orální historie významnou roli Velká Británie, kde díky novináři Paul THOMPSONOVI vzniká cyklus The Voice of the Past a významné cykly, vysílané BBC. Jako reakce na tyto pokusy vzniká na počátku 70. let revue Oral History a vzápětí i The Oral History Society.

V dalších zemích Evropy sílí tato metoda koncem 60. a počátkem 70. let jako odpověď poválečných generací, které se vyrovnávaly s dědictvím svých otců (hnutí v Německu, Francii, Itálii).

5. Jaký je stav orální historie v České republice?
V České republice vzniká zájem o metodu orální historie v průběhu 90. let. Rodí se v prostředí dokumentaristů, novinářů a historiků, kteří zaznamenávají svědectví lidí a používají jejich výpovědí jako srovnatelné metody výzkumu s psanými dokumenty.

Mezi autory, kteří se snažili posílit důraz na tuto metody patřili i dokumentaristé Petr BOK a Martin ŠMOK, kteří ji uplatnili v cyklu dokumentárních filmů Mezi zaslepenými blázny, 1999 (ceny Kristián a Trilobit 99, řada mezinárodních uvedení) a Mezi hvězdou a půlměsícem, 2003 (nominace na TV cenu Elsa, uvedení i ocenění na mezinárodních festivalech po celém světe).

Oba autoři stojí u základů současného projektu Letopisy.

V akademické sféře se ohniskem výzkumu stal Ústav pro soudobé dějiny Akademie České republiky, kde vzniklo několik projektů, zaznamenávající například výpovědi studentů, viz: Milan OTÁHAL a Miroslav VANĚK: Sto studentských revolucí, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999) nebo disidentů a funkcionářů v knize Miroslava VAŇKA a Pavla URBÁŠKA: Vítězové? Poražení?, Prostor, Praha 2005). Centrum orální historie bylo Akademií věd založeno k 1. lednu 2000.

V současné době vzniká Společenství paměti národa, které zakládá hned několik institucí, které si uvědomují význam orální historie: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, Židovské muzeum v Praze a Vojenský historický ústav Armády České republiky spolu s dalšími subjekty, jako je zejména POST BELLUM nebo ŽIVÁ PAMĚŤ, které pracují se záznamy metodou orální historie.

6. Jaká jsou nejvýznamnější centra orální historie?
Světová centra orální historie jsou nejvíce rozšířena ve Spojených státech amerických. Významnou roli ale hrají i centra latinsko-americká a evropská. Odkazy na centra orální historie najdete v sekci "Odkazy" a budou postupně doplňovány.