1. Jaký je potenciál využití projektu?
Jedním slovem – značný. V projektu Letopisy usilujeme o vznik databáze unikátních audiovizuálních záznamů, které budou uchované nejen současníkům, ale zejména budoucím generacím. Jejich využití počítá s kvalitním záznamem ve formátu vizuálního média.

Již dnes se právě vizuální složka stává neodmyslitelnou součástí uchování dějinné paměti, jak ji známe z evropských a zejména z amerických projektů. Je zároveň nutné vnímat fakt, že prožíváme dobu revoluce ve vizuálních formátech. Nejnovější generace, vyrůstající mezi televizí a počítačem, přisuzují vizuálnímu vjemu silný význam – dá se očekávat, že brzy dojde ke spojení formátů, které známe zatím odděleně: internetu, DVD, televize nebo iPod.

Proto i metoda záznamu, která vychází z praxe orální historie, bývá stále častěji označovaná za tzv. vizuální historii. Je třeba dodat, že v této oblasti dochází k velmi rychlé expanzi, v níž se hranice mezi pamětníkem a konzumentem vizuální historie ještě více zkracuje (například projekt Interrotron Errola Morrise).

2. Jaké jsou další výhody obrazového záznamu?
Vizuální historie obohacuje sbíraný materiál o obrazovou složku. To je velmi podstatný fakt, neboť součástí archivovaných dat se stává nejen záznam hlasu, ale zároveň i obličeje pamětníka, jeho reakcí a proměn, smutku a radosti. Metoda umožňuje navíc sběr doplňkových fotografií a dalších artefaktů, které dokreslují vzpomínky pamětníka.

Podobně jako čistě zvukové nahrávky orální historie, obsahují filmovaná interview historická data, sociální data a psychologická data. Zachycením tváře pamětníka však oproti zvukovému formátu obsahují daleko více emocí. Metoda vizuální historie je ze všech metod zkoumání osobní historie druhým nejlepším zdrojem přímých i nepřímých dat. Lepší je pochopitelně jen osobní setkání s pamětníkem a rozhovor „z očí do očí“.

3. Kdo dnes využívá záznamů orální historie?
Na počátku stály univerzity a jiné výzkumné instituce, kde tato metoda nalezla přirozené partnery, kteří si mohli dovolit exponovat stovky kilometrů filmů. Díky vývoji moderních audiovizuálních médií ale není dnes metoda pouze doménou těchto ústavů. Vzpomínky, které nejsou určeny k okamžitému použití do konkrétního filmového projektu, mají stále širší využití.

Právě díky své obrazové složce je vizuální historie hlubší studnicí informací nejen pro historiky, ale též psychology, sociology, dokumentaristy, novináře, genealogy i archiváře. Archivní vizuální historie vede k ustálení technické a obsahové metodologie vedení interview, které umožňuje jejich nejširší nearchivní využití.

Nejdůležitějším polem využití archívů vizuální historie zůstává zejména sféra vzdělávání: možnosti interaktivního využití filmových interview jsou v dnešní multimediální společnosti v podstatě neomezené, a jejich efekt je prokazatelně větší než u klasických pedagogických materiálů.

V současnosti je takový archiv pokladem, ať již jde zcela konkrétně o tvorbu multimediálních školních hodin, internetových výstav či o přípravu multimediálních expozic v lokalitách, které jsou spjaté s významnými událostmi historie naší země.

Na fotografiích naleznete ukázku některých zahraničních expozic, které využívají potenciálu vizuální historie:

Multimediální výstava v Churchillově muzeu, Londýn

National Constitution Center, USA

Museum of Tolerance, USA